Mladší žáci – Sokol Králův Dvůr – Cembrit Beroun 4:2 (2:2)

Další „výjezd“ byl na Tyršův stadion v Berouně, kde hraje svá domácí utkání Sokol Králův Dvůr. Je to pro nás již tradiční soupeř. Společně měříme síly již od doby, kdy jeho hráči hráli pod hlavičkou Českého Lva. Z toho důvodu je těžké soupeře jakkoli překvapit a zápasy bývají velmi vyrovnané.

Ani pro tento zápas jsme nebyli kompletní. K tradiční absenci Filipa Seidla se přidal nemocný Pepa Patera a rekreující se Karel Schwarzrock.

Poučeni z předchozích zápasů jsme se nyní intenzivně věnovali rozcvičení. To aby nám neutekl začátek a hráli jsme od první minuty. Myslím, že ospalému úvodu jsme se vyvarovali. Od začátku měl sice Sokol mírně navrch, ale vyložené šance si nevytvořil. Do bezprostřední blízkosti naší branky obrana útočníky soupeře nepustila, ostatní míče sesbíral Matěj. Soupeř začal zkoušet střelbu z dálky. K překvapení všech jeden z dalekonosných pokusů propadl Matějovi mezi rukama a skončil za brankovou čarou. Zamrzí to, ale takové góly dostávají i lepší brankáři. Loris Karius, smutný hrdina letošního finále Ligy Mistrů, by mohl vyprávět.

Sokolíky vedení povzbudilo a vyvíjeli ještě větší úsilí. Odměnou jim bylo vedení 2:0, kdy se nám nepodařilo odvrátit rohový kop a míč líně poskakoval před brankovou čarou. Našeho zaváhání s rychlým odkopem do bezpečí využil důrazný soupeř a míč doklepl do branky. Oproti tomu naši hráči zlobili rychlými protiútoky. Soupeřova obrana neměla v zadních pozicích rychlostní typy a naši hráči se velmi často dostávali do přečíslení. Jednu z těchto akcí úspěšně vyřešil Chris a snížil na 1:2. Podobně se do šance dostal i Viking, ale brankář se štěstím zakročil. O vyrovnání se postaral Honzík, který z dvaceti metrů ukázkově vymetl šibenici. Tato branka je aspirantem na gól roku. Vyrovnání bylo o to sladší, protože vzápětí rozhodčí ukončil první poločas.

Do druhého poločasu jsme vstoupili aktivněji my. Častěji jsme se pohybovali na útočné polovině, častěji jsme se cpali před bránu. Teď jsme to byli my, kdo tahal za delší konec pomyslného provazu. Náš tlak gradoval, ale víc než narůstající počet rohových kopů z toho nebyl. Jeden jsme rozehráli tak nešťastně, že protivník získal míč, posunul jej do útoku a jejich útočník běžel s Matějem Marešem v patách proti druhému Matějovi v bráně. Ten vyběhl daleko mimo pokutové území, ale útočník podél něj poslal míč ze vzdálenosti 20 metrů po zemi těsně k tyči – 3:2 vedl Sokol. Nezdar nás neodradil a pokračovali jsme v předváděné hře. Zvláště malý míčový kouzelníci Honza s Martinem motali soupeři hlavu. Zápas mohl dopadnout jakkoli. Buď se nám podaří vyrovnat, nebo soupeř zvýší vedení. K naší smůle byla správná druhá varianta. Pohledná akce po křídle se zpětnou přihrávkou před bránu zakončená střelou k tyči stanovila konečný výsledek – 4:2 pro Sokol.

Za předvedenou hru se nemusíme stydět. Ne všichni hráli na hranici svým možností, ale i tak celý tým zaslouží pochvalu. Byl to náš nejlepší výkon podzimu. V zápase jsme rozhodně nebyli slabší, vítěze určil větší počet šťastnějších gólů.

Branky: Chris a Honza

Sestava: Matěj Špička – Matěj Mareš (K), Michal Benech, Jonáš Kelner, Míra Vojč – Filip Viking Lundquist, Honza Benech, Martin Patera, Honza Křížek – Olda Stejskal,Matouš Winkler, Chris Neuschl

Více fotografií z utkání naleznete v galerii

text: RŠ | foto: DuB